Mytologie Vikingů

Stvoření světa

Po všechny věky žije bytost Alfödr, která má dvanáct jmen a toto je prvním z nich. Vytvořil zemi i vzduch a vládne nad všemi věcmi, malými i velkými. Největší věcí však je, že vytvořil člověka a dal mu nesmrtelnou duši, která žije a nikdy nezanikne.

Dávno předtím, než vznikla země, byl stvořen mrazivý Niflheim, z něhož vytéká dvanáct řek a ohnivý Múspellheim, jehož hranici střeží ohnivý obr Surt, jemuž je souzeno na konci světa vyrazit, aby porazil bohy a obrátil svět v popel. Tyto kraje rozdělovala obrovská propast Ginnugagap.
Jíní z mrazivých řek s Niglheimu se nad propastí setkávalo s horkem proudícím z Múspellheimu a měnilo se tak na kapky, ze kterých byl stvořen obr Ymir, zlý stejně jako zbytek jeho pokolení. Když obr spal, z potu z jeho levého podpaží vyrostl muž a žena a jeho nohy spolu zplodily syna, z nichž pocházejí obři.
Z tajícího jíní také povstala kráva Audhumla, jíž z vemena proudily čtyři mléčné řeky, z nichž Ymir žil. Kráva se živila solí, kterou olizovala z ojíněných kamenů. První den z kamenů vyvstaly lidské vlasy, druhý den hlava a třetí den celý člověk, neobyčejně krásný a silný – jmenoval se Búri. Dostal syna jménem Bor, který pojal za ženu Bestlu, dceru obra Bölthorna a spolu měli tři syny – první se jmenoval Ódin, druhý Vili a třetí Vé. Tito synové vládnou nebem a zemí a společně zabili obra Ymiho. Když Ymir padl, vyprýštilo z něj tolik krve, že se v něm utopil celý rod obrů, až na jednoho jménem Bergelmir, který se i se ženou zachránil na lodi, od nich pak pocházejí nová pokolení obrů.
Tři Borovi synové pak odvlekli tělo obra Yma do Ginnugagapu a z jeho těla vytvořili zemi, z jeho kostí skály, z jeho krve moře a jezera, kameny a kopce pak z jeho stoliček a rozlámaných kostí a z vlasů stromy. Z jeho lebky udělali nebeskou klenbu, položili ji na zemi na čtyři rohy a pod každý roh postavili trpaslíka. Krev volně vytékající z ran spoutali a obklopili jí zemi. Z oharků přilétajících sem z Múspellheimu udělali nebeská tělesa a určili jim dráhy, aby osvětlovaly nebe i zemi. Mozek obra vyhodili do vzduchu a udělali z něh oblaka.
Pobřeží země dali obrům, aby v ní obývali, ale dále v zemi vystavěli z očních řas obra hrad a nazvali jej Midgard.
Když pak Ódin, Vili a Vé šli po mořském pobřeží, nalezli dvě dřeva a z nich udělali lidi. První dal ducha a život, druhý vtip a pohyb a třetí obličej, mluvu, sluch a zrak. Dali jim také oděv a jména – muž byl Ask a žena Embla. Z nich pochází lidské pokolení, kterému bylo dáno žít v Midgardu.
V zemi jako červi žili trpaslíci, kteří byli stvořeni v Ymově mase, pak dostali lidského rozumu a lidské podoby, ale přesto zůstali v zemi a kamenech.
Uprostřed světa si potom Borovi synové zbudovali hrad, který se nazývá Ásgard, kde se usadili. Zde se nacházů trůn Hlidskjálf, z něhož může Ódin obhlídnout všechny světy, všechny lidi a všechno jejich počínání. Jeho ženou je Frigg, z nich pochází božský rod Ásů. Proto se Ódin nazývá Praotec, protože je otcem všech bohů a lidí a všeho, co jeho silou bylo dokonáno. Jejich první syn se jmenuje Ásathór, který má sílu a moc, s níž přemáhá všechny živé bytosti.
Bohové se každý den scházejí u kořenů jasanu Yggdrasilu. Jasan je největší ze všech stromů, jeho větve dosahují až nad nebe a drží jej tři kořeny – jeden je u Ásů, druhý u obrů a třetí v Niflheimu, kde jej zespoda ohlodává drak Nídhögg. V jeho větvích hnízdí orel a po jeho kmeni běhá veverka Ratatosk, která nosí spílání mezi orlem a Nidhöggem. Po větvích běhají čtyři jeleni a okusují výhonky a kmen z jedné strany tleje. Pod kořenem, který vede k obrům je ukryta Mímiho studnice moudrosti. Její vlastník je Mímir, je plný vědomostí, protože pije každý den ze studny. Praotec se chtěl ze studny napít, ale nebylo mu to dovoleno, dokud nedal v zástavu oko.
Z Midgardu do Ásgardu vede tříbarevný duhový most Bifröst. Je velmi silný a zroben s velkým umem, avšak nevydrží, až po něm pojedou synové Múspellu. Jejich koně se pak zřítí do řeky a přeplavou na druhou stranu. Nic na světě nebude moci odolat pustošení Múspellských synů.
Po Bifröstu každý den přijíždějí bohové ke studni Urdarbrunn, kde se radí. U studny také sídlí tři panny – Urd, Verdandi a Skuld, které jsou nazývány Norny – ty určují lidem věk. Také nabírají vodu ze svaté studny a polévají s ní jasan, aby jeho větve neztrouchnivěly nebo neuschly.
U studny se také nachází Álfheim, v němž bydlí krásní světlí Álfové. Dole v zemi žijí temní Álfové, ti jsou černější než smola. Na jižním konci nebe je překrásná síň Gimlé, která zůstane, až svět i nebe pominou. Je sídlem dobrých a spravedlivých lidí.

Bohové

Odin je Praotec, jeho vyvolenými jsou ti, kdož padnou na bojišti – einherjové. Ti pak budou bydlet ve Valhalle, která má 540 dveří. Z každých vyjde při konci světa 800 einherjů. Živí se slaninou z kance Saehrímna, který je každý den uvařen a přece je každý večer živý. Einherjové pijí medovinu, jež stéká z vemene kozy Heidrún, jež stojí nahoře na Valhalle a okusuje listí stromu Laeradu.
Bojovníci každý den bojují proti sobě, a tak se cvičí na poslední boj. Večer pak zase zasednou k pitce. Bojovníky padlé v bitvě Ódin oživuje kouzelným prstenem Draupnim.
Ódin má dva vlky, Geriho a Frekiho, kteří sedí u jeho trůnu ve Valhalle a on je krmí masem a dva havrany – Hugina a Munina, což znamená Myšlenka a Paměť. Každý den za úsvitu je vysílá do celého světa a oni se vracejí po poledni, pak mu pak sedí na rameni a šeptají do ucha všechny noviny. Má také osminohého koně Sleipnira, nejlepšího koně mezi bohy a lidmi a kopí Gungnir.

Frigg je žena Ódina, jež zná osudy všech.

Thor je syn Ódinův, je nejsilnější z bohů i lidí, nazývá se také Ásathór nebo Ökuthór, což znamená Thór-vozka. Má vůz a dva kozly, kteří se jmenují Tanngnjóst a Tanngrísni. Když kozly zabije a sní, ráno jsou opět živí a zdraví, pokud zůstane kůže a všechny kosti. Má také tři drahocennosti – kladivo Mjöllnir, které když hodí, vždy se mu vrátí do ruky; opasek síly, díky kterému jeho božská síla vzroste dvojnásob a železné rukavice, bez nichž by nebylo možné uchopit toporo kladiva.

Dalším Ódinovým synem je Baldr. Lze o něm vyprávět jen dobře, je krásný tak, že z něj sálá světlo, je nejmoudřejší z Ásů a je nejmilosrdnější.

Dalším Ásem je Njörd , který ovládá moře a vítr, je také bohem majetku a bohatsví. Nepochází však z Ásů, ale z Vanů, kteří jej poslali jako rukojmí k Ásům místo boha Hönira, který zprostředkoval mír mezi Ásy a Vany. Njörd má ženu Skani, dceru obra Thajze, která je bohyní lyží.

Njörd měl pak syna Freye a dceru Freyu. Obě děti byly krásné a mocné. Frey řídí déšť a sluneční svit a tím úrodu. Freya jezdí na voze taženém kočkami a dostává polovinu padlých, druhou polovinu si bere Ódin. Je bohyní lásky.

Dalším Ásem je Tyr, nejodvážnější a nejzmužilejší z bohů, který obyčejně rozhoduje o vítězství. Když chtěli bohové spoustat vlka Fenrise, dal mu svou ruku do tlamy jako zástavu, že řetěz zase uvolní. Když pak bohové nechtěli vlka pustit, ukousl Týrovi ruku v zápěstí a ten je od té doby jednoruký.

Bragi je proslulý moudrostí a výmluvností, nejlépe rozumí básnictví a je bohem skaldů. Jeho žena se jmenuje Idun, ta opatruje jablka, které bohové jedí, když by měli zestárnout a tím se zase omladí.

Heimdall sídlí u Bifröstu, aby jej chránil proti skalním obrům. Vidí na sto honů, stejně dobře v noci jako ve dne a slyší růst trávu na zemi nebo vlnu na ovcích. Má roh Gjallahorn, jehož zvuk je slyšet ve všech světech a na který zatroubí při konci světa, Ragnaröku.

Höd je slepý a silný a jeho jméno si bohové nepřejí vyslovovat za jeho čin, který bude dlouho vzpomínán mezi bohy i lidmi.

Dalším Ásem je Vídar, je nejsilnější hned po Thórovi, mlčenlivý a spolehlivý ve všech nebezpečích.

Váli je další Ódinův syn, kterého měl s Rindou. Je odvážný a velmi šťastný střelec.

Nevlastní syn Thóra se jmenuje Ull. Je tak dobrým lučištníkem a lyžařem, že se s ním nikdo nemůže měřit. Je krásný a má povahu válečníka, je dobré ho vzývat v souboji.

Forseti je syn Baldra a Nanny, je to bůh soudů a usmíření.

Mezi Ásy se také počítá Loki, otec falše, syn obra Fárbauta a Laufey. Je krásný na pohled, ale v mysli zlý a má velmi nestálou povahu. Je lstivý a potměšilý, často něco provede Ásům, ale také jim mnohdy úskokem pomůže. Loki měl tři děti – vlka Fenriho, hada Jörmunganda a třetí byla Hel. Bohové se díky zkoumání věšteb dozvěděli, že jim tyto děti způsobí velké neštěstí a tak je Praotec dal z Jötunheimu přivést. Když je k němu přivedli, svrhl Ódin hada do moře, kde tak vyrostl, že leží kolem dokola země a kouše se do ocasu. Hel poslal do Niflheimu, kde vládne devíti světům a přicházejí k ní ti, kdo zemřou nemocí nebo stářím. Je napůl černá a napůl obyčejné pleti. Vlka vychovali Ásové doma, ale jediný Týr měl odvahu k němu chodit a krmit ho. Když ale bohové viděli, jak vlk sílí a všechny věštby mluvily o tom, že jim bude k záhubě, ukovali veliký řetěz Löding, který přinesli Fenrimu, aby na něm vyzkoušel svojí sílu. Vlk se nechal spoutat, ale pak když se protáhl, řetěz praskl. Bohové tedy ukovali další řetěz, dvojnásob silný, ten se jmenoval Drómi a opět přišli za vlkem, kterého přesvědčili, že se velice proslaví silou, jestliže přetrhne i ten. Fenris věděl, že se musí vydat v nebezpečí, jestliže se chce stát slavným, a tak se nechal spoutat. Pak řetězem praštil o zem, napřel nohy proti řetězu a přetrhl jej, až kusy lítaly na všechny strany. Bohové se začali bát, že se jim nepodaří vlka spoutat, poslali proto Skírna, poslíčka Freyova, do říše černých Álfů, k trpaslíkům, aby jim ukovali řetez zvaný Gleipnir. Ten byl ukován z šesti částí – z hřmotu kočky, vousu ženy, kořenů skály, šlach medvěda, dechu ryby a plivu ptáka. Řetěz byl hladký a měkký jako stuha a zároveň pevný a silný. Bohové opět nalákali vlka, který se však zdráhal, řka že nesklidí žádnou slávu, rozerve-li tak úzký pásek, navíc je-li vyrobený se lstí, nenechá jej na sebe vložit. Bohové jej přesvědčovali, že jestliže přerval železné řetezy, hedvábný pásek roztrhá jako nic a pokud ne, zase jej rozvážou. Vlk však nechtěl svolit, dokud některý z bohů nevloží svou ruku do jeho tlamy. Žádný z Ásů nechtěl dát svou ruku do vlčí tlamy, ale Týr vztáhl pravici a vložil ji do vlčí mordy. Vlk se nechal spoutat a když se snažil uvolnit, řetěz se čím dál tím víc utahoval, čemuž se bohové smáli. Jen Týrovi do smíchu nebylo, neboť mu vlk ukousl ruku. Když Ásové viděli, že je vlk dokonale spoután, vzali řetěz a protáhli jej velkým kamenem, který zasadili hluboko do země. Vlk sebou trhal a chtěl je pokousat, tak vzali meč a vrazili mu jej do jícnu tak, že se hlavice opírala o dolní čelist a hrot o horní čelist. Fenris děsně vyje a z tlamy mu teče pěna, která roste v řeku Ván.

Ragnarök

Ragnarök, též soumrak bohů či konec světa. Před ním přijdou tři zimy vcelku bez léta, ta velká zima se bude nazývat fimbulská. Budou se mezi sebou bít bratři a otcové a syni. Vlci pozřou slunce a měsíc, nastane zemětřesení, ve kterém se zřítí skály a popadají stromy, tehdy se přervou všechna pouta a vyprostí se Fenris. Jörmungandr se s velkým vztekem bude zmítat a snažit se dostat na zemi, způsobí tak velké vlnobití a uvolní se loď Naglfar, sestrojená z nehtů mrtvých. Fenris se žene zemí, s tlamou otevřenou tak, že se horní čelistí dotýká země a vrchní nebe, z očí i chřípí mu srší plameny. Jörmungandr se žene vedle něj, dští jed a všech vzduch i moře jsou jím postříkána. Poté se rozpoltí nebe a múspellští synové vyjedou na koních, vede je obr Surt s ohnivým mečem. Přejedou Bifrost, který se zbortí a sešikují se na planetě Vígríd. V té chvíli Heimdall zatroubí na Gjallahorn a vzbudí všechny bohy. Ódin vyjede k Mímově studnici, kde si od moudrého Míma vyžádá rady. Poté se všichni bohové a einherjové ozbrojí a vyjedou, v čele s Ódinem, ve zlaté přilbici a s kopím Gungnirem v ruce. Ódin zaútočí na vlka Fenrise, zatímco Thór bojuje s hadem Jörmungandem. Frey bojuje s obrem Surtem, ale padne. Pes Garm, největší obluda ze všech, bojuje s Týrem a oba se navzájem zabijí. Thór zahubí hada Jörmunganda, ale sám ujde jen devět kroků, když padne, zasažen hadím jedem. Fenris sežere Ódina, který takto padne, ale hned přiskočí jeho syn Vídar, jednou nohou šlápne vlkovi na spodní čelist a roztrhne mu tlamu, tak zabije Fenrise. Loki bojuje s Heimdallem a zabijí se navzájem. Poté Surt vrhne oheň na celou zemi a spálí celý svět.

Poté z moře vyvstané nová země, zelená a nádherná. Na Ídskou rovinu, která je nyní tam, kde býval Ásgard, přijdou Vídar a Váli, kterým neublížil ani Surtův hoeň. Přijdou tam také Thorovi synové, Módi a Magni, kteří s sebou přinesou Mjöllnir a z podsvětí se vrátí Baldr a Höd. Vyjde nové slunce, dcera toho starého. A v lese přežijí požár také dva lidé – Líf a Lífthrasir, z nichž vzejde nový rod lidí, tak velký, že zalidní celou zemi.